• Karel Schmiedberger

Docela smutné For Gastro 2022



První říjnový víkend jsem se vydal na obhlídku tradičního veletrhu For Gastro & Hotel 2022, kam jsme s LYOTRADE byli také pozváni k účasti. Milé paní organizátorce jsem sdělil, že účastnit se, coby vystavovatel, nebudeme. Předně jsem chtěl vidět, že se výstavy aspoň částečně vrací zpět do původních kolejí. To jsem ale netušil, jak je tento cíl daleko.


Hlavně už bych asi For Gastro neoznačoval za veletrh. V podstatě šlo o malou akci na středoevropská měřítka už dávno předtím, ale v měřítku českém stále šlo kdysi mluvit o veletrhu. Vzpomínám na ročník 2019, kdy AMARU vyhrál své první ocenění, celá akce měla živého ducha a proudící davy lidí mezi stánky opravdu trochu připomínala třeba kdysi gigantický INVEX v BVV. Samotné For Gastro & Hotel tehdy zabíralo jeden a půl haly. Co si budeme povídat, vše bylo popsáno v Ohlédnutí za For Gastro & Hotel 2019.


Všichni víme, co se dělo pak. Přišel COVID-19 a neustálá nejistota, jestli se vůbec další ročník bude konat. Za to jak byl výtečný ročník 2019 jsem chtěl být s LYOTRADE i součástí pokračování. Mohli jsme si to dovolit a protože jsme chtěli For Gastro podpořit, ani jsme nelicitovali s cenou za stánek.

Bylo vidět, že akce dostala hrozbou koronaviru přímý zásah. Přesto bylo tehdy ve vzduchu cítit odhodlání, že to všichni nějak zvládneme a jednou se sejdeme opět v plných halách a bez roušek. Psal jsem o tom v článku Tak trochu jiné For Gastro.


Loňský ročník, aspoň podle našich zákazníků, kteří se účastnili jako vystavovatelé, nebyl zase tak hrozný. Koronavirus však však celou akci poslal do úrovně, která dává smysl prodejním stánkům s exkluzivními potravinami, nikoliv malé firmičce vyrábějící stroje.


No a tím se dostáváme k For Gastro & Hotel 2022. Do Letňan jsem mířil s přesvědčením, že uvidím veletrh nabírající na síle a třeba mi i zadá pro úvahy, jestli se nezúčastnit dalšího ročníku.

O to děsivější byl příjezd na obrovské parkoviště vedle letiště. Tam, kde se jindy muselo hledat vhodné místo, stálo 10 aut. Ano, slovy "deset". Posléze jsem si všiml, že další hlouček automobilů je z nějakého důvodu asi o 100 metrů dále, asi v polovině dlouhých hal, ale moc jich tam také nebylo. Organizátor z nějakého důvodu zavřel tradiční vstupy a od parkoviště se muselo obcházet plot na jednu nebo druhou stranu.


Příchod k pokladnám byl jak z natáčení filmu Krakatit. Velká plocha před vstupem do hal zela naprostou prázdnotou. Žádné venkovní stánky, žádné fronty na vstupenky, ani jedna skupinka debatujících... jenom opadané listí volně oprašovalo dlažební kostky. Chvilku jsem dokonce pojal podezření, že tento poslední den výstava končila dříve, než v jedenáct hodin, když jsem zrovna dorazil.


Asi si dovedete představit, jak to vypadalo uvnitř. Poslední mohykáni gastro průmyslu zabírali něco málo přes polovinu jedné haly. Na místě jsem pak našel aspoň stánek Zach's Pesto & Chilli. Když jsem se optal, jestli aspoň všední dny byly lepší, dostalo se mi odpovědi "No, my jsme doufali, že to sobota zachrání."


Když jsem se vydal halou zpět, začala na mě pokřikovat kyprá postarší harcovnice veletržního byznysu "Pane! Pane! Vyčistím Vám brýle zdarma!". Slušně jsem jí odpověděl, že radši ne. Myslím si, že žádný zázračný přípravek by asi nezlepšil mé vidění, jak dopadl kdysi skvělý veletrh, který měl duši.

38 zobrazení

Přihlášení k odběru novinek

Děkujeme za přihlášení!