Další rok za námi! Kdo by si myslel, že pandemický rok 2020 už nic nepřekoná, byl na velkém omylu. Pojďme si jej připomenout ve dvou dějových linkách
Začalo to nevinně - s Pavlem nás už čím dál víc trápil nedostatek prostoru v naší dílně na Břevnově a tak jsme pomaličku začali procházet inzeráty s pronájmem, jestli by nebylo něco zajímavého. To se nakonec podařilo a tak jsme se koncem dubna přestěhovali do Rudné.
Už předtím nám začalo být trochu podezřelé, že přibývá vážných zájemců o vlastní lyofilizátor. Navíc mnoho z nich svůj požadavek proměnilo v realitu a práce přibývalo. Nechápejte mě špatně - rozhodně si nestěžuji. Jenom vždy vedle radosti z nové objednávky vždy přichází asi stejná míra odpovědnosti - dodat včas a v pořádku.
Nová dílna neposkytovala jenom o dost více prostoru, ale současně také nové výzvy a starosti. Byť nám paní majitelka vyšla maximálně vstříc (prostory vymalované, rozvedená elektřina,...), bylo zapotřebí si nové výrobní prostory uzpůsobit pro maximální efektivitu a jednoduchost. A to by šlo skvěle, kdyby se nám objednávky na AMARU nemnožili i ze zahraniční.
"Dodat včas" by mohlo být zapsáno do kronik, jako hlavní přání většiny dodavatelů i zákazníků. Jestliže 2020 byl záblesk od výbuchu, tak 2021 byla pořádná tlaková vlna na dodavatelské řetězce. Součástky, které normálně výrobce posílal za 2 - 3 týdny najednou měly dodání 12 i 16 týdnů a ani tímto termínem si nebyl vlastně nikdo jistý. Dorazila materiálová krize.
V průběhu letních prázdnin jsme tak měli aspoň trochu času na doladění výroby. Podařilo se nám dodělat nákladovou rampu, ačkoliv by její výrobní cena ještě před rokem byla o několik desítek tisíc nižší. Díky navýšenému počtu objednávek jsme rovněž mohli více objednávat u našich dodavatelů, z čehož v tento rok měli jistě velkou "radost". Práce ustaly vždy, když dorazily vývěvy nebo chladící jednotky.
V ten moment jsme se opět vrhali do výroby, dodělávek a testů, jen abychom každé AMARU mohli doručit... no rozhodně ne včas, ale už aspoň s co nejmenším zpožděním. Krize se ale postupně rozlévala od hlavních dodavatelů až po ty nejmenší. Když už i prášková lakovna protáhla termín z původního jednoho týdne na měsíc, bylo jasné, že je zle.
Čím více bylo náročné sehnat součástky, tím více chodilo objednávek. S jazykem na vestě tak lze nyní tvrdit, že do nové dílny jsme přešli doslova za pět minut dvanáct. Osmnáct AMARU bychom ve sklepních prostorech na Břevnově určitě nedali. Díky tomu jsme mohli pořídit i další potřebné vybavení jako CNC portál pro řezání plazmou, nové skladovací systémy, montážní vozíky, atp. Kdyby to nebylo tak nákladné, nejradši bych v LYOTRADE vybudoval vlastní galvanickou zinkovnu, práškovou lakovnu a snad i vysokou pec.
Shrnutí? Určitě to nebyl špatný rok, jenom by to nemusela být zase až taková horská dráha. Hlavní díky zde patří všem našim příznivcům, sledovatelům a odběratelům, ale především všem našim zákazníkům, kteří měli pochopení pro opožděnou dodávku objednaného přístroje a měli také odvahu se pustit do rozšíření nebo rozjetí vlastního byznysu s lyofilizovanými potravinami v době, kdy krachují velké energetické společnosti.