Není sice zrovna horký letní den a tak lze višně jenom těžko někde česat. V rámci testování prototypu chceme mít ale jistotu, že se náš lyofilizátor ničeho nezalekne. Navíc, kdo by se chtěl párat s višněmi, když lze pořídit mrazenou a hlavně vypeckovanou variantu.
Příprava
Díky volbě balení (2,5 kg pytle) nebyla příprava nikterak náročná. Višně stačí vysypat na produktový tác a pouze dohlédnout, aby ideálně každá višeň ležela na dně tácu. Je tak potřeba rozbít některé shluky zmrzlých kusů. To se ovšem nebude týkat višní čerstvých. Celkem 5 kg (dva pytle) s přehledem pojaly čtyři police.
Zamrazení
Opět díky výběru višní již zamrazených bylo o práci méně. Při nakládání měly višně teplotu kolem -4°C a dosažení teploty pod -30°C tak bylo otázkou necelých 7 hodin. V případě většího množství a nezmrazené formy by bylo potřeba počítat s časem delším.
Sušení
V případě sušení už zamrazená varianta nepomůže. Višně se sušení brání tím, že mají slupku a voda tak může odcházet pouze v místech, kde je otvor po vypeckování. Asi i proto sušení zabralo cca 27 hodin, ačkoliv přístroj nebyl plný po okraj.
Výsledek
Višně i po úplném vysušení stále trochu lepí. Není divu, protože jsou kyselé a odebráním vody pouze koncentrujeme cukry a kyseliny, které obsahují. Proto nejde ani o extra zajímavý chuťový zážitek - každá sušená višeň je enormně kyselá... možná až moc.
Rehydratace
Višně samozřejmě nelze vrátit do původního vzhledu. Už jenom kvůli otvorům po procesu vypeckování a je jedno, zda-li jde o vypeckování strojové nebo ruční. Je však možné je docela dobře rehydratovat a člověk ani nemusí vychytávat poměr vody, jako je tomu třeba u mléčných lyofilizátů.
Využití
Sušené višně jsou ingredience. Samotné nemají moc velký význam kvůli extrémní sladké chuti. Lze je snadno mixérem rozemlít na prach a ten použít jako zdobení - posyp. Samozřejmě je možné je kdykoliv vyjmout z obalu a použít třeba pro smothie nebo přípravu jiných koktejlů. Po několika desítkách minut rehydratace ve vodě bych se nebál je použít také pro plněné knedlíky :)
