Úplně poslední z výstupních testů každého vyrobeného lyofilizátoru AMARU je tzv. "24/24 test". Testujeme všechny komponenty, některé i opakovaně, ale právě tento test má ověřit, jestli AMARU pracuje jak má, při činnosti ke které byl vytvořen. Název dostal podle nastavení procesu, tedy 24 hodin mrazení a 24 hodin sušení.
Zatímco 24 hodin mrazení čisté vody je předimenzovaná hodnota, která má pouze zcela eliminovat možnost nedostatečného zmrazení produktu, 24 hodin sušení je limitující pro vysušení daného množství vody. Množství se liší, jestli je AMARU vybaven 5 nebo 7 policemi, ale vždy tak ověříme, že slibovaná rychlost sušení je zákazníkovi zaručena.
Při jednom z posledních testů jsme však všechno nevysušili. Po ukončení procesu sušení mrazem jsme z komory vytáhli některé tácy obsahující několik kousků ledu, vždy v zadní části produktového tácu.
Nejprve mne to zaskočilo a přemýšlel jsem, co může být na tomto AMARU špatně. Nicméně Pavel test opakoval a už vše bylo zcela vysušené a test tedy úspěšně ukončený. V čem byl ten zásadní rozdíl?
Udělal jsem chybu. Při přemístění AMARU do testovací místnosti jsem samozřejmě použil vodováhu, aby produktové tácy byly v rovině jak v ose X, tak ose Y. Nicméně jsem se spokojil s tím, že bublinka vodováhy je mezi ryskami a nevšiml si, že je téměř na jedné rysce a nikoliv přesně uprostřed.
Jistě, pokud by zákazník sušil mrazem bylinky, maso, ovoce nebo zeleninu, žádný velký vliv by to nemělo. Avšak i takový malý rozdíl ve vyvážení se projeví u tekutých produktů. Kapalina se prostě přemístí na jeden okraj produktového tácu a vznikne tam tlustější vrstva, která se suší o to déle. Rozdíl může nakonec být i o několik hodin delší proces sušení.
Totéž samozřejmě platí, pokud potraviny zamrazujeme na tácech v mrazícím boxu. Tam naopak už samotný lyofilizátor v přesné rovině být nemusí, protože produkt je nakládán zmrzlý a není možnost, že by se na tácu přemisťoval. Přesto je vhodné mít AMARU v rovině, ostatně proto je také vybavený nastavitelnými nožičkami.