Nejednou jsem zde varoval čtenáře našeho blogu, že slupka je nepřítel lyofilizace, který musí být... ne zničen, ale alespoň poškozen. Zejména různé bobuloviny je potřeba jakýmkoliv způsobem narušit, protože slupka v přírodě je od toho, aby se voda nedostala ven. V lyofilizátoru se tak stává překážkou. Jak je to ale s hráškem?
Příprava
Protože jsem vzal zavděk opět mrazeným hráškem, byl jsem ušetřen dlouhého loupání lusků. V tomto případě nám nejde toliko o kvalitu výsledného produktu, jako o test samotný. Díky tomu stačilo nasypat na každý tác cca 1,5 kg kuliček a naložit do AMARU.
Zamrazení
Oproti minulé kukuřici si hrášek přebral AMARU hned po příjezdu a tak se zamrazení ujal sám lyofilizátor. V důsledku je to nákladnější, než zamrazení v mrazícím boxu, ale zase je proces plně automatický a do vykládání nepotřebuje zásah uživatele.
Hrášek už byl po transportu z obchodu trochu rozmrzlý. Přesto mu stačilo na dosažení potřebné teploty kolem -25°C necelých 14 hodin mrazení.
Sušení
Nastaveno obvyklých 30 hodin sušení, avšak podle grafu by stačilo dokonce o 1 - 2 hodiny méně. Určitě, kdybych nakládku opakoval, vyzkouším postupně vždy hodinu ubrat a proces by se mi tak optimalizoval na ideální dobu.
Výsledek
Posuďte sami na videu níže:
Dokonale suché a přitom stále zelené kuličky, které lze rukou rozdrtit na prášek.
V případě hrášku totiž funkci slupky zastupuje samotný lusk. Povrch kuliček pak vodu v podobě páry nikterak nezadrží a dokonce (podle rychlosti sušení) ani nezdrží.
Využití
Sušený hrách vydrží velmi dlouho sám o sobě. Díky tomu, že lyofilizace z produktu odebere ještě více vody, než konvenční metody sušení, trvanlivost lze předpokládat ještě delší. Navíc jej lze rozemlít v běžném mixéru na prášek jemný jako pudr, který funguje nejen jako dochucovadlo, ale i jako perfektní barvivo.
Fantazii se meze nekladou.