Koncem minulého století se i v našich končinách začala rozmáhat tzv. "prášková kuchyně". Lidé najednou měli mnohem více možností, jak si ulehčit práci při vaření. Dnes jde veskrze o hanlivý termín, kterým je označována příprava pokrmů, z valné části chemickou cestou. Nic jiného totiž tyto prášky nejsou. Termín prášková kuchyně lze poměrně často slyšet v pořadu Ano, šéfe!
Asi těžko lze tvrdit, že by šlo o českou specialitu. Vždyť různá dochucovadla vyrábí a k nám dováží zahraniční korporace. Může jít o podivné stříbrné kuličky coby posypka na dorty, kostky ze kterých zázračně vznikne vývar až po bramborovou kaši v sypkém stavu.
Skoro celý poslední rok postupně zkouším, zda-li by mohlo existovat něco jako prášková kuchyně 2.0. Banány, maliny, jahody nebo třeba broskve a meruňky lze v lyofilizovaném stavu rozemlýt na jemný prášek. Vznikne tak dochucovadlo, barvivo nebo zdobení. Rozdíl je, že stále jde o 100% ovoce (případně zeleninu).
Prášek po mletí i v obyčejném kuchyňském mixéru je natolik jemný, že stoupá jako prach. To hodně usnadňuje rozpuštění ve vodě nebo mléce při výrobě ovocných koktejlů. Prášky mají konzistenci asi jako cukr moučka a proto je lze použít právě místo cukru třeba na ovocné knedlíky nebo na dorty.
Vafle s lyofilizovanými jahodami a posypané práškem z lyofilizovaných malin a borůvek
Je-li původní produkt dobře vysušený, jsou prášky ze 100% tohoto produktu stejně tak trvanlivé a vydrží dlouhá léta při správném skladování.
Co myslíte, není škoda, že u nás nelze koupit prášky obsahující jenom ovoce nebo zeleninu?